RECENZE: Jak je milé míti Mazaného Filipa

Na otázku, proč Mazaného Filipa, svou úspěšnou hru z Divadla Sklep, přenesl do filmu, odpovídá Václav Marhoul: „Aby se lidi bavili. Nenajdou tam moralitu ani světlo na konci tunelu.“ Nelže. Zapomněl jen říci, že víc se budou bavit ti, kdo vědí, oč jde.

Tomáš Hanák a Vilma Cibulková ve filmu Mazaný Filip | foto: čsfd

Mazaný Filip je totiž něžnou parodií chandlerovských detektivek se zasmušilým soukromým očkem Philem Marlowem, ale také - a to především - osobní poctou filmům, jež má Marhoul rád. Tedy zlaté éře Hollywoodu.

Mazaný Filip

70 %

ČR / 2003 / 90 minut

Scénář a režie Václav Marhoul, kamera Vladimír Smutný, hrají Tomáš Hanák, Vilma Cibulková, Pavel Liška, Jaroslav Dušek, David Vávra, hudba Milan Kymlička, David Noll

Její styl drží titulky, úžasná Kymličkova hudba, rozkošně „papírová“ výprava i herecká nadsázka. V daném žánru má Mazaný Filip blíž k salonní Pytlákově schovance než k lidovějším snímkům Limonádový Joe či Adéla ještě nevečeřela.

Vzdor trikům se nezbavil stop divadelnosti, neomračuje tempem ani strhující podívanou. Je však sledem jemných fajnovostí, zálibných slovních hříček i znakových citací, z nichž silueta Batmana v měsíčním světle prohnilého Los Angeles je tou nejzřejmější. Mnohé však napoprvé neodhalí ani znalec. V tom je zrada i půvab filmu.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

„To odpoledne jsem se cítil úplně pod psa,“ začne svůj monolog Tomáš Hanák, přesný Marlowe od unaveného smutku v modrých očích až po obláček dýmu z cigarety, k níž si kromě whisky dává „jedno kafe. Černý, silný, letošní.“ Případ mu zadá Pavel Liška, jehož šišlavý hrdina je prvním korálkem na šňůrce figurek zahraných spřízněnými dušemi čistě pro radost, třeba pro dvě věty.

Viktor Preiss se šklebí za barem, Jaroslav Dušek zuří coby režisér v ateliéru, kde kulisy Čínské zdi a vycpaná chobotnice upomínají na Eda Wooda a kde si Ivan Trojan coby maskér či Otakáro Schmidt - statista - jen kratičce zahrají na film ve filmu.

Pak vstoupí královna, Vilma Cibulková v roli zhýčkané hvězdy. Vyzývavé „plyšáčku“ nebo „vau“ neumí nikdo říci jako ona, tím chraplavě zastřeným, dráždivě mazlivým hlasem. Když Cibulková a Hanák obsadí plátno v důvěrném detailu a zkříží své pohledy, i Jih proti Severu bledne, jsou hollywoodštější než Hollywood sám.

Ale otisk zanechají i jiní. Do mexické krčmy vtrhnou gangsteři vedení Jiřím Macháčkem, poté se vynoří vrchní mafiózo - skvostný Oldřich Kaiser, Milan Šteindler v roli psychiatra předvede etudu téměř beanovskou a policejní duo příběh roztančí písní s vtipným textem Hej Kide, my snad ani nejsme lidé. Tahle scéna jako by hříčku zelektrizovala, ještě nadlehčila. Vrcholnou stylizací, kde se slije nápis Hollywood, broadwayské finále i King Kong na mrakodrapu, ukazuje směr i těm, kterým „sklepácký“ humor nic neříká. Mazaný Filip mohl být filmovým muzikálem.

Nicméně i tak si labužník vyzobá sladké upomínky na legendy. Na ty moderní - zabitého Kennyho ze South Parku či uhýbání před kulkami z Matrixu - i na ty klasické, kam patří nepostřehnutelný motiv Občana Kanea či takřka neznámá výzva Smraďochu Millere, domů! Svět drsných mužů, proradných krásek, hvězdného prachu a nočních stok má sladkou melancholii pohádky ze zašlých časů. Kdo to má rád, musí mít rád i milého Mazaného Filipa.

Výslech Václava Marhoula, producenta a režiséra

V Mazaném Filipovi vzdáváte nenápadně poctu svým oblíbeným filmům. Můžete jich pár prozradit?
Ach bože, snad jen stovky dalších případně natočených filmů by obsáhly ty tisíce oblíbených filmů. VMazaném Filipovi se mi jich podařilo citovat jen asi 150, ale to je zatraceně málo.

Byl jste v poslední době v kině?
Jsem až fanatickým divákem, bohužel kvůli vlastnímu filmu se ne a ne dostat pořádně do kina. Jak ale říkáme my filmaři - Nemusí pršet, hlavně když krápe.

Co čtete kromě detektivek - chandlerovek, které ve filmu něžně parodujete?
Čtu všechno, co jsem v životě už alespoň jednou přečetl. Vím pak, že se nezklamu a užiju si příjemné sobotní odpoledne spojené s tichým podřimováním pod dekou.

Kdy jste byl naposled na koncertě a na jakém?
Jistě, koncert, budu se muset podívat do svého notesu z roku 1903, nevzpomínám si teď přesně.

Stačí režisér před premiérou sledovat televizi? Třeba Nemocnici, nebo aspoň zprávy?
Samozřejmě, kdo by si nechal ujít třeba právě zprávy. Vždyť se vždy dozvíte, například od politiků, něco nového, povznášejícího, něco, co byste od nich nikdy ani v nejbujnější fantazii nečekali, něco, co vás nabudí, snad doslova nakopne do dalších dnů, měsíců, týdnů, roků a možná to na vás zanechá nesmazatelné stopy na celý život.